P. Heribert Eduard Kluger OT
Eduard Kluger se narodil 25. července 1881 v Nových Těchanovicích (dnes Vítkov – Nové Těchanovice). Středoškolská studia zahájil v září 1892 na gymnáziu v Hranicích, od 2. ročníku pokračoval ve studiu v Arcibiskupském chlapeckém semináři v Kroměříži, kde 27. června 1900 složil maturitní zkoušku. Rozhodl se pro kněžství v Německém řádu a zde přijal řeholní jméno Heribert. Vysokoškolská studia a duchovní formaci absolvoval v Olomouci, v Opavě a v Brixenu.
V době svých studií se naučil českému jazyku a zapojil se do Literární jednoty bohoslovců, která pracovala v kněžském semináři v Olomouci. Zabýval se především tvorbou Julia Zeyera a pod pseudonymem Oscar Bruch von der Mohra vydal v roce 1905 německý překlad jeho díla V soumraku bohů.
Dne 3. května 1905 složil v Opavě slavné řeholní sliby a 29. června 1905 byl v Brixenu vysvěcen na kněze. Nejprve působil tři roky jako kaplan ve farnosti Dolní Dlouhá Loučka (okr. Olomouc). V roce 1908 byl přeložen do Bruntálu, kde vyučoval náboženství nejprve jako katecheta na Obecné a měšťanské škole a od roku 1911 jako profesor na Státním německém reálném gymnáziu. K jeho úkolům patřila péče o kostel Panny Marie Těšitelky ve školním areálu, v němž sloužil bohoslužby pro studenty.
Od roku 1919 se podílel na duchovní formaci chlapců v nově zřízeném německém Arcibiskupském chlapeckém semináři. Mimo pedagogickou činnost se také věnoval pastoraci mládeže, sociálně-charitativní práci, materiálně a finančně podporoval chudé studenty.
V rámci Piova spolku se angažoval v tiskovém apoštolátu. Po roce 1918 patřil k oporám německého spolkového katolického hnutí na severní Moravě a ve Slezsku.
Z pozice člena Německého řádu působil jako zpovědník komunity sester Německého řádu v Bruntále, od roku 1922 jako superior kláštera sester Německého řádu a správcem místní řádové nemocnice. V roce 1936 byl zvolen do generální rady Německého řádu, čímž se stal nejbližším spolupracovníkem velmistra.
Již od počátku uchopení moci v Německu Adolfem Hitlerem v roce 1933 zaujímal odmítavé stanovisko k nacistické ideologii a takto také formoval mládež jemu svěřenou. Jeho pronacisticky orientovaní gymnaziální kolegové, studenti a také mnozí bruntálští spoluobčané ho pokládali za zrádce národa. Po podpisu mnichovské dohody a obsazení československého pohraničí německými vojsky došlo náhle k jeho penzionování a započalo trvalé sledování gestapem. Protože ve svých protinacistických postojích nejen setrvával, ale také je dával různými způsoby veřejně najevo, byl v pondělí 21. srpna 1944 zatčen a několik měsíců vězněn v Opavě. To se výrazně projevilo na jeho zdravotním stavu. Na přelomu roku 1944/1945 proběhla jeho deportace do koncentračního tábora Dachau. Zde krátce po svém příchodu 19. ledna 1945 ve věku 63 let zemřel. Tělesné ostatky otce Klugera byly spáleny v táborovém krematoriu.
Jeden z jeho žáků o něm vydal toto svědectví: „Páter Kluger zůstává v mé paměti jako nekompromisní muž, rovný jako svíce, jehož dobrotivost byla ve zvláštním protikladu k jeho zevnějšku.“
Publikace:
První díl trilogie „Bruntálští mučedníci“
Vydalo Biskupství ostravsko-opavské a Cyrilometodějská křesťanská akademie, Ostrava, 2024