P. Ludvík Sobek
Ludvík Sobek se narodil 15. ledna 1885 ve Šprochovicích (dnes část Dobratic). Středoškolská studia absolvoval na českém gymnáziu v Místku (dnes Frýdek-Místek), kde 28. června 1906 maturoval. Rozhodl se pro kněžství, teologii studoval v kněžském semináři ve Vidnavě a v Litoměřicích, kde byl 17. července 1910 vysvěcen na kněze.
V září 1911 byl jmenován kaplanem farnosti sv. Antonína v Liberci. Ta zahrnovala kromě samotného města ještě 12 obcí a čítala cca. 55 tisíc věřících. V různých funkčních zařazeních v ní působilo celkem 18 kněží. Většinově se jednalo o německy mluvící obyvatelstvo, ale v samotném městě Liberci a v některých přifařených obcích žila početná česká menšina. P. Ludvík, který ovládal oba zemské jazyky, byl ve farnosti vítán a kromě plnění obvyklých kněžských úkonů se pastoračně věnoval i české menšině.
Z této práce ho vytrhlo vypuknutí první světové války. Jako polní kurát působil na bojištích v Rusku a v Itálii. Po demobilizaci se vrátil do Liberce a pokračoval v pastorační práci.
Vznik Československa a Polska a potřeba posílení českého vlivu v československé části rozděleného Těšínska ho přivedly k rozhodnutí vrátit se do rodného kraje. V polovině roku 1922 byl jmenován duchovním správcem farnosti Petrovice u Karviné. Farnost zahrnovala obec Petrovice s farním kostelem sv. Martina, obce Prstnou a Závadu s kaplí sv. Jana Nepomuckého a po roce 1924 – po definitivním vymezení státní hranice – také obec Dolní Marklovice s kostelem Nanebevstoupení Páně. Celkem čítala 3500 obyvatel katolického vyznání. Obtíží pastoračního působení pro nově příchozího faráře bylo zdejší česko-polské národnostní napětí. Mše svatá se sice sloužila latinsky, ale kázání, lidový zpěv a další pobožnosti probíhaly v jazyce srozumitelném přítomným věřícím. Podobně to platilo o výuce náboženství v českých i polských školách. Mateřskou řečí P. Ludvíka byla čeština, ale polštinu plynně ovládal a pracoval tak ve prospěch obou komunit. Pro některé farníky však byl nový farář málo český a pro jiné zase český až moc. Plynutím času napětí povolilo a pastorační práce se dostala do běžných kolejí.
Vše se změnilo na konci 30. let 20. století, kdy se v důsledku mezinárodního vývoje národnostní otázky znovu vyostřily. Polská anexe tzv. Poolší v říjnu 1938, jeho následná anexe Německou říší v září 1939 a na to navazující nové politické pořádky byly obtížně řešitelným rébusem pro mnohé jeho obyvatele. To platilo i pro P. Ludvíka. Za různých společensko-politických tlaků a dokonce likvidačních hrozeb vykonával duchovní správu farnosti. V roce 1940 byl jmenován děkanem děkanátu Fryštát, v roce 1943 arcibiskupským komisařem komisariátu Poolší. Po obnovení Československa získal P. Ludvík Sobek – mimo jiné i proto, že pomáhal kněžím internovaným v Zásmukách – národní spolehlivost.
Nástupem komunistického režimu v únoru 1948 začal poslední úsek životní cesty P. Ludvíka. Za léta působení ve farnosti byl oblíben, o to více byl trnem v oku nové politické moci. Byl zastrašován, vězněn a trvale sledován. Nabídku ke spolupráci odmítl slovy: „Pána Boha nezradím!“, načež mu bylo odpovězeno: „To vás přijde draho!“
Ráno v úterý 25. dubna 1950 byl na faře nalezen mrtev – oběšen na klice okna. Místní lékař jako příčinu smrti stanovil zástavu srdce. Na jeho těle zároveň nalezl stopy trýznění – zohavení těla a genitálií. Dle všeho zemřel P. Ludvík v důsledku psychického a fyzického násilí příslušníků StB, kteří následně naaranžovali fingovanou sebevraždu. P. Ludvík Sobek byl pohřben dne 27. dubna 1950 do hrobu svých rodičů v rodné farnosti Dobratice.
Publikace:
Vydalo Biskupství ostravsko-opavské, Ostrava, 2025
Odkazy:
Radio Proglas: P. Ludvík Sobek, mučedník komunismu (vysíláno 3. prosince 2025)