Mons. Rudolf Jan, arcibiskup olomoucký
Narodil se 8. ledna 1788 v Pise jako poslední dítě toskánského velkovévody Petra Leopolda a španělské infantky Marie Luisy Bourbonské. Byl vnukem Marie Terezie. Při křtu dostal jméno Rudolf Jan Josef Rainer.
V roce 1790 zemřel jeho strýc, císař Josef II., a jeho otec se tak stal císařem Leopoldem II. Rodina se proto přestěhovala do Vídně. O dva roky později však oba Rudolfovi rodiče zemřeli a císařem se stal jeho nejstarší bratr František, který také převzal do péče nezletilé sourozence.
Jako ostatní arcivévodové habsburského rodu, musel se i Rudolf v dětství podrobit přísné výchově: učil se nejen číst a psát, mluvit několika cizími jazyky, hrát na hudební nástroj, jezdit na koni a šermovat, ale také zvládnout zásady společenského chování. Ani duchovní život se nezanedbával; účast na mši svaté, modlitba a rozjímání byly u katolických Habsburků samozřejmostí.
Měl se stát vojákem, ale tomu bránila nejen jeho tichá a mírná povaha, ale také epilepsie, kterou celý život trpěl, a proto bylo rozhodnuto o jeho budoucnosti v církvi. Jako arcivévoda nemohl vstoupit do vídeňského semináře, teologii tedy studoval soukromě pod vedením augustiniána Daniela Tobenze. V roce 1805 přijal spolu se svátostí biřmování také všechna nižší svěcení a stal se nesídelním kanovníkem olomouckým. Dne 24. června 1805 byl aklamací zvolen koadjutorem olomouckého arcibiskupa s právem nástupnictví, což 9. září 1805 potvrdil papež Pius VII.
V letech 1806–1811 pokračoval ve studiu bohosloví ve Vídni. Kromě toho se věnoval také hře na klavír pod vedením Ludwiga van Beethovena. Stali se z nich přátelé. Rudolf v roce 1819 přijal kněžské i biskupské svěcení a v roce 1820 byl intronizován na olomoucký arcibiskupský stolec. K této příležitosti složil Ludwig van Beethoven známou Missa solemnis.
Tehdy – na počátku 19. století – docházelo k intenzivnímu průmyslovému rozvoji, a tedy ke zvýšené poptávce po železe. Na severní Moravě a ve Slezsku sice existovaly hutě na jeho výrobu (Frýdlant nad Ostravicí, Sobotín, Vrbno pod Pradědem), které využívaly místní zdroje železné rudy, ale jejich kapacity nestačily. Hlavní projektant Severní (Ferdinandovy) železné dráhy Franz Xaver Riepel nabídl tehdy výše zmíněnému olomouckému arcibiskupovi Rudolfovi vzhledem ke snadné dostupnosti energetických zdrojů (uhlí a vody) vybudování pobočného závodu frýdlantských hutí v malé vesnici Vítkovice. Olomoucký arcibiskup zareagoval pozitivně a v roce 1828 pověřil tohoto muže, aby svůj projekt ve Vítkovicích zrealizoval, a celou stavbu sám finančně zajistil. Během necelých dvou let byla vybudována nová, na základně moderních technologií pracující huť na výrobu surového železa, a k tomu tři válcovací stolice.
Tento závod dostal podle svého zakladatele název Rudolfova huť. Tak byl položen jeden ze základů budoucího dynamického rozvoje celého Ostravska. Po smrti arcibiskupa Rudolfa se stala huť majetkem olomouckého arcibiskupství, které ji v roce 1836 prodalo významnému bankéři Salomonu Rothschildovi. Ten z ní vybudoval jeden z největších závodů na výrobu železa ve střední Evropě.
Arcibiskup Rudolf se projevoval svou mírností a zbožností, ale zároveň striktně dodržoval církevní zákony. Praktické řízení své arcidiecéze přenechával svému generálnímu vikáři Františku hraběti Migazzimu, kterého také ustanovil svým právoplatným zástupcem. Vzhledem ke svému hudebnímu nadání pořádal veřejné koncerty, podporoval olomoucké divadlo a nařídil v celé diecézi užívání českého Fryčajova kancionálu. Spolupodílel se na obnově olomoucké univerzity, podporoval rozvoj českého písemnictví a cyrilometodějský kult.
Olomouc si zamiloval. Když 24. července 1831 ve věku 43 let zemřel, musel být sice jako člen rodiny Habsburků pochován v rodinné hrobce v kapucínském kostele ve Vídni, ale před svou smrtí nařídil, aby bylo do zvláštní schránky v kryptě katedrály sv. Václava v Olomouci uloženo jeho srdce. Na mramorovou krycí desku nechal napsat tento text: „Rudolfa arcivévody purpurem oděného biskupa olomouckého srdce, do něhož za živa jemu svěřené vkládal. Zde se chová jako trvalý symbol lásky.“
Kopie busty arcibiskupa Rudolfa z krypty olomoucké katedrály byla v roce 1998 umístěna před ředitelstvím Vítkovických železáren na ulici Ruská v Ostravě a v roce 2023 přesunuta na Mírové náměstí před kostel sv. Pavla v Ostravě-Vítkovicích.
Publikace:
Vydala Matice cyrilometodějská, s.r.o., Olomouc, 2010