Matka Františka Lechnerová FDC
Františka Lechnerová se narodila 1. ledna 1833 v obci Edling v jihovýchodním Bavorsku. Její rodiče vlastnili a obhospodařovali statek. Otec František byl potravinářským obchodníkem, matka Marie v domácnosti. Františka vyrůstala mezi svými sourozenci jako čtvrtá dcera ze sedmi dětí. Mezi svými vrstevníky byla velice oblíbena, neboť již od útlého věku projevovala příkladnou zbožnost a jako dítě apoštolské sklony.
Zatímco se ostatní sestry postupně vdávaly do okolních vesnic, Františka uvažovala o řeholním životě. V šestnácti letech (v roce 1849) vstoupila do kláštera Chudých školských sester v Mnichově. Zde se jí dostalo pedagogického vzdělání a působila jako učitelka na řádových školách. Věčné sliby ale nesložila a v listopadu 1861 kongregaci Chudých školských sester dobrovolně opustila. Bůh měl pro ni připravenou jinou cestu, ale než ji definitivně našla, působila v letech 1861–1868 jako učitelka ve vzdělávacích ústavech ve Švýcarsku, v Rakousku i v rodném Bavorsku.
Františka byla konfrontována nejen s klady, ale i se zápory průmyslové revoluce. Viděla ohromnou bídu těch, které dynamika tohoto společenského procesu vytlačila na okraj společnosti. Nosila v sobě tři velké touhy. Především se chtěla věnovat děvčatům, která přicházela z vesnic do rostoucích měst hledat práci, většinou službu pomocnic v domácnosti (označovaných jako MFA = Mädchen für alles = děvče pro všechno). Chtěla jím nabídnout bezpečí a poskytnout jim útulek, kde by získaly zázemí, než najdou pevné místo. Plánovala vytvořit ústav, ve kterém by tyto dívky získávaly jak vzdělání a odbornost v domácích pracích, tak i náboženské a morální zakotvení. Druhý Františčin záměrem představovala péče o sirotky. Těm plánovala poskytnout vše, co potřebují, aby dokázali žít samostatně života a stali se užitečnými členy křesťanské i občanské společnosti. Třetím záměrem bylo vytvoření vzdělávacího ústavu pro dívky ze středních vrstev. Prostředkem měl být „klášter“, který Františka chápala jako přirozené útočiště všech ohrožených, ubohých a světem vyděděných, jako jakýsi duchovní domov, středisko náboženského života a dobročinnosti.
Na podzim roku 1868 v ní dozrál proces „povolání“, a tak se vydala do Vídně, hlavního města Rakouska-Uherska. S úsporami 200 zlatých a s důvěrou v Boží pomoc se pustila do realizace svých plánů. Postupně se k ní přidaly další mladé ženy – „sestry“, které se staraly o dívky přicházející do města za prací. Poskytovaly jim ubytování a vzdělání, věnovaly se i sirotkům a zakládaly školy a penzionáty.
Ze svaté touhy jedné ženy, která byla ochotna pro lásku k Ježíši Kristu všechno opustit, vyrostlo velké společenství Kongregace Dcer Božské lásky. Z Vídně se její dílo rychle rozšířilo do všech významnějších měst Rakouska-Uherska: do Opavy (1870), Brna (1870), Budapešti (1871), Prahy (1880), Sarajeva (1882), Bialsko-Bialé (1885) a do Krakova (1886). Nové kongregaci se papežského uznání dostalo v roce 1884, kdy mělo toto společenství už 313 sester a 14 domů.
V průběhu roku 1893 se začaly projevovat její zdravotní obtíže. S počátkem roku 1894 Matce Františce viditelně ubývalo sil a stáhla se do ústraní do kláštera v Breitenfurtu, kde v sobotu 14. dubna 1894 kolem poledne v náručí své ošetřovatelky – spolusestry odevzdala svůj život do rukou Božích.
Pohřeb se konal v úterý 17. dubna 1894 v Breitenfurtu a Františčino tělo bylo uloženo do hrobu na místním hřbitově. V roce 1924 došlo k exhumaci jejích ostatků a slavnostnímu přenesení do krypty nově zřízeného kongregačního hřbitova poblíž kláštera v Breitenfurtu.
V roce 2005 byl zahájen proces jejího blahořečení. Slavnosti předsedal vídeňský arcibiskup Christoph kardinál Schönborn. S generální představenou Kongregace sestrou Lucynou Mroczek se jí zúčastnilo na dvě stě sester ze všech provincií. Od tohoto okamžiku může Kongregace Dcer Božské Lásky nazývat svou zakladatelku „služebnicí Boží“.
Publikace:
Vydala Matice cyrilometodějská s.r.o., Olomouc, 2014
Odkazy:
Radio Proglas: P. Richard Henkes a sr. Františka Lechnerova (vysíláno 5. března 2015)