Eduard Schluche
Eduard Schlusche se narodil 12. října 1894 v Horním Benešově. V roce 1901 se rodina přestěhovala do Bruntálu. Eduard se vyučil kartáčníkem a nastoupil do zaměstnání u bruntálské firmy Sägewerk Max & Söhne v Bruntále.
V době dospívání byl v kontaktu se dvěma mladými kněžími, členy Německého řádu: P. Heribertem Klugerem a P. Robertem Schälzkym. Ti v srdci dospívajícího mladého muže probudili touhu žít katolickou víru s hlubokým vnitřním přesvědčením. Jeho prvotní nasazení pro katolické hnutí německé mládeže přerušila v červenci roku 1914 vypuknuvší světová válka. Eduard musel rukovat, avšak vzhledem ke vrozené oční vadě – krátkozrakosti – vykonával svou službu v Opavě. Po demobilizaci se vrátil do Bruntálu, nastoupil do svého původního zaměstnání a věnoval se práci ve spolkovém hnutí německé katolické mládeže.
Končící světová válka přinesla do Evropy významné politické změny. Rakousko-Uhersko se rozpadlo a jeho místo zaujaly nově vzniklé tzv. nástupnické státy, mezi něž patřila i Československá republika. Veškerý německý spolkový život včetně katolického ztratil oporu ve svých vídeňských centrálách a musel si v rámci nového státního útvaru vytvořit svou novou vlastní reprezentaci. To platilo i pro katolické hnutí německé mládeže.
V srpnu 1920 došlo k vytvoření Říšského svazu německé katolické mládeže v Československu a Eduard Schlusche se stal jeho předsedou. Z jeho iniciativy vznikl v roce 1924 tzv. Gemeinschaftswoche in Spornhau, tj. Týden společenství v Ostružné. Eduard Schlusche zde v době letních prázdnin zajistil jednoduché ubytování, pro konání programu i volné zábavy nechal pokosit blízkou louku, domluvil otevření místního kostela a zařídil přednášky obsahově zaměřené k prohloubení katolické, sociální a národnostní identity pozvané mládeže. Svaté nadšení tohoto setkání bylo tak veliké, že se prolnulo nejen do touhy účastníků se znovu setkávat, ale také nastartovalo organizování podobných setkání na jiných vhodných místech v celé ČSR.
Kromě práce pro mládež se Eduard Schlusche v souladu se svým misijním nadšením věnoval také katolickému tiskovému apoštolátu. Měl kontakt s katolickými nakladatelstvími v Německu, jejichž publikace nejprve formou zásilkového prodeje a později skrze vlastní prodejny v Bruntále a v Opavě nabízel čtenářům v Československu. V roce 1933 začal knihy vydávat. Zaměřoval se na tisky týkající se tematicky Písma svatého, hnutí liturgické obnovy a texty reflektující z katolického pohledu aktuální společenskou situaci. Když se papež Pius XI. v roce 1937 ve své encyklice Mit brennender Sorge (S palčivou starostí) vymezil vůči německému nacionálnímu socialismu, nechal Eduard Schlusche tuto v Německu zakázanou encykliku v Československu vytisknout a tajně převézt do Německa.
V tiskovém apoštolátu pokračoval i přes politicko-společenské turbulence z podzimu roku 1938. Bylo ale zřejmé, že vládnoucí režim nebude tolerovat s nacistickou ideologií nekompatibilní osobnosti. Na přelomu roku 1940/1941 byla úředně zastavena činnost knihkupectví v Bruntále i v Opavě. Na konci ledna 1941 gestapo Eduarda Schluscheho zatklo a poté deportovalo do koncentračního tábora Osvětim a později Hamburg-Neuengamme. Jako vězeň se stal Eduard otrockou pracovní silou určenou k postupné likvidaci.
V dubnu 1945 byl koncentrační tábor Hamburg-Neuengamme evakuován do přístavu Travemünde u Lübecku na Baltském moři a vězni naloženi na přistavené lodě. Ty byly britským královským letectvem v domnění, že se jedná o lodě válečné, a tedy legitimní vojenské cíle, bombardovány a potopeny. Zde – spolu s více jak 7000 vězni – s největší pravděpodobností zahynul i Eduard Schlusche. Jako datum jeho smrti je uváděn 3. květen 1945 a jako místo smrti Lübecká zátoka v Baltském moři.
Publikace:
Druhý díl trilogie „Bruntálští mučedníci“
Vydalo Biskupství ostravsko-opavské a Cyrilometodějská křesťanská akademie, Ostrava, 2024