Mons. ThDr. Ludwik Wrzoł
Ludwik Wrzoł se narodil 27. prosince 1881 v Zabrzegu v těšínském Slezsku. Obecnou školu navštěvoval v rodném Zabrzegu, v letech 1892–1900 studoval na německém gymnáziu v Bielsku. Maturitní zkoušku úspěšně složil 28. června 1900. Rozhodl se pro kněžství a od října 1900 se podrobil čtyřleté formaci v kněžském semináři ve Vidnavě. Zde také přijal 26. července 1904 kněžské svěcení. Svou primiční mši svatou sloužil v neděli 7. srpna 1904 ve farním kostele sv. Josefa ve svém rodišti.
Po primici působil novokněz Ludwik ve Vidnavě ve funkci kaplana a prefekta chlapeckého konviktu místního gymnázia a krátce jako katecheta v Bielsku na Těšínsku.
V letech 1908–1910 byl poslán na univerzitu do Vídně prohloubit si dosavadní teologické vzdělání. Studium úspěšně absolvoval a po návratu domů byl jmenován vyučujícím filozofie v kněžském semináři ve Vidnavě, kde působil 28 let.
Kromě hlavní odborně pedagogické činnosti se ThDr. Ludwik Wrzoł zapojoval do života diecéze i v dalších oblastech, především jako člen diecézního církevního soudu. V souvislosti s diecézní synodou pro československou část vratislavské diecéze konanou ve Vidnavě v roce 1926 byl nejen přizván jako účastník k jednáním, ale také jako člen dvou ze tří komisí ve funkci examinator synodales a judex synodales bděl nad uvedením jejích závěrů do praxe.
ThDr. Ludwik Wrzoł se rovněž věnoval literatuře: psal jak polsky, tak německy, a to texty odborné i populárně naučné. Vysoce odborně ceněnou vědeckou a zároveň překladatelskou prací se stalo Wrzołovo zpracování textů Jana Kasiána.
V roce 1932 byl jmenován papežským tajným komořím – monsignorem, v roce 1933 ředitelem vidnavského semináře a tuto funkci vykonával až do prosince 1938, kdy nabídl svou rezignaci na funkci ředitele i vyučujícího kněžského semináře. Důvodem se stala celkově vypjatá situace a pronacistická atmosféra, umocněná připojením Sudet k Německé říši. Arcibiskup Bertram jeho rezignaci přijal.
Mons. Ludwik Wrzoł se odstěhoval do Těšína a s počátkem kalendářního roku 1939 nastoupil jako profesor náboženství na nově zřízeném Państwowem gimnazju im. Antoniego Osuchowskiego. Zde ho zastihl začátek 2. světové války, která vypukla v pátek 1. září 1939 a gymnázium bylo zrušeno. V listopadu 1939 nastoupil na místo administrátora malé farnosti Božské Prozřetelnosti v Ligotě u Czechowic v okrese Bielsko. Po šesti měsících požehnaného působení na jeho faře v Ligotě ho však v neděli 12. května 1940 zatklo gestapo, jako jednoho z mnoha příslušníků nepohodlné a odbojné polské inteligence.
S transportem dalších vězňů byl odeslán do koncentračního tábora Dachau. Zde strávil šest týdnů a následně došlo k transportu do koncentračního tábora Mauthausen-Gusen. Krátce vykonával namáhavou práci v kamenolomu, ale v důsledku fyzického vyčerpání a nedostatku potravy onemocněl průjmem a následně zápalem plic. Byl poslán do tzv. Krankenrevíru, tj. bloku určeného pro nemocné vězně. Zde po několika dnech zemřel v pondělí 30. září 1940 se slovy: „Powiedzcie w domu, że oddałem życie moje w służbie Bogu i ojczyźnie“ (Řekněte doma, že jsem dal svůj život ve službě Bohu a své zemi). Oficiální lékařská zpráva uvádí jako příčinu jeho smrti „Herz- und Kreislaufschwache“, tj. srdeční slabost a kolaps krevního oběhu. Zemřel v nedožitých 59 letech života; jako kněz sloužil církvi 37 let.
Ostatky Mons. Ludwika Wrzoła byly vloženy do rakve, převezeny do Mauthausenu a tam spáleny v krematoriu. Na žádost příbuzných německé úřady povolily převézt jeho popel do rodného Zabrzegu. Zde mohl v sobotu 14. prosince 1940 v dopoledních hodinách proběhnout pod policejním dozorem neveřejný pohřeb. V roce 2008 byla rozhodnutím biskupa bielsko-žywiecké diecéze Tadeusze Rakoczyho zahájena informační část možného procesu blahořečení Mons. Wrzoła.
Publikace:
Vydalo Biskupství ostravsko-opavské, Ostrava, 2016
Odkazy:
Křesťanský magazín: Ludwik Wrzoł (vysíláno 18. dubna 2021)