Mons. Josef Martin Nathan, biskup

Narodil se 11. listopadu 1867 v Tlustomostech (dnes součást obce Bavorov v Polsku) jako třetí a nejmladší syn Josefa Nathana a jeho matky Antoníny, roz. Oderské. Oba rodiče pocházeli z Hlučína. Otec, povoláním učitel, působil v Hlučíně, pak v Tlustomostech a nakonec v Ludgeřovicích. Zde také začal Josef navštěvovat základní školu. Po ukončení školní docházky nastoupil v roce 1879 na gymnázium v Hlubčicích, v roce 1884 přestoupil na gymnázium v Ratiboři a zde v roce 1887 složil maturitní zkoušku. Po maturitě studoval teologii ve Freiburgu a později ve Vratislavi, kde byl 23. června 1891 vysvěcen na kněze. Primiční mši sv. slavil v Hlučíně.

Jeho prvním působištěm se stala farnost Závišice u Hlubčic. Do pastorační práce se vrhl s elánem, nebál se používat nových metod, mezi něž patřily návštěvy rodin. Ty mu umožňovaly poznávat život farníků a sdílení jejich radostí i bolestí. V červenci roku 1892 byl přeložen do Branic. Zdejší vážně nemocný farář P. Ludvík Werner přijal mladého kaplana s plnou důvěrou a v jeho činnosti mu ponechal naprostou svobodu.

Nad běžný rámec aktivit začínajícího kněze je nutno vyzdvihnout stavbu kostela Nejsvětějšího Srdce Ježíšova v přifařené obci Vysoká a divadelní zpracování utrpení a smrti Ježíše Krista, tzv. pašijové hry. Obojí dotáhl do zdárného konce. Mladý kněz se zajímal o sociální situaci svých farníků a zapojoval se do aktivit směřujících k pozvednutí ekonomického a hospodářského života obce.

Bezprostředním impulsem k uskutečňování jeho životního díla – Městečka Milosrdenství – byla častá setkání s psychicky nemocnými lidmi. Ti mnohdy žili v nuzných podmínkách bez patřičné péče. Nathan požádal o pomoc představenou kongregace Mariiných sester v Ratiboři a ta poslala na podzim roku 1898 do Branic čtyři řeholní sestry. Tímto okamžikem začal vznikat Pečovatelský a léčebný ústav pro psychicky nemocné.

V průběhu čtyřiceti let bylo vybudováno na ploše 12,5 ha 23 pavilónů pro umístění nemocných osob. Ústav měl kapacitu 2 000 lůžek. V době jeho největšího rozkvětu v něm pracovalo 9 lékařů, 130 řeholních sester a 250 dalších osob personálu. Areál nemocnice měl parkovou úpravu. Nacházelo se zde hřiště s kolotočem, střelnicí a houpačkami, altánky pro posezení a další zařízení vhodná pro odpočinek, včetně kuželny a tenisových kurtů. V rámci areálu stálo i kino, konaly se zde koncerty a také taneční zábavy. Některá divadelní přestavení nacvičovali samotní pacienti a o nedělích a svátcích hrával dechový orchestr složený z nemocných. Ústav dělal dojem lázeňského sanatoria. Jeho centrem – srdcem – byla bazilika Svaté Rodiny.

V roce 1910 byl v budovaném komplexu ústavu zřízen domov a škola pro mentálně postižené děti, které se zde vzdělávaly ve všem potřebném pro jejich samostatný život. Nakolik to dovoloval jejich zdravotní stav, byli chovanci po ukončení školní docházky zaměstnáváni v okolních statcích. Během 25 let existence tohoto zařízení jím prošlo 1173 chlapců a děvčat.

Když olomoucký arcibiskup Leopold Prečan viděl organizační a pastorační schopnosti Josefa Martina Nathana, jmenoval ho v roce 1916 administrátorem a v roce 1924 generálním vikářem pruské části olomoucké arcidiecéze. Ta v té době čítala 42 farností s 86 000 katolíky.

V roce 1925 vybudoval Nathan v Branicích exerciční dům s kapacitou 30 pokojů, s kaplí a přednáškovým sálem. Dům sv. Josefa – jak se podle patrona exerciční kaple sv. Josefa nazýval – se stal centrem jeho úsilí o neustálou duchovní obnovu svěřených věřících. Významnými pomocníky v této práci mu byli řeholní kněží, mezi které patřil i pallotin P. Richard Henkes.

Po podpisu mnichovské dohody v roce 1938 svěřil arcibiskup Nathanovi pastorační péči o zabrané území. Tak přešlo pod jeho pravomoc 22 děkanátů a 270 farností – celkem 760 000 katolíků. Po smrti světícího biskupa Josefa Schinzela byl na jaře roku 1943 jmenován pomocným olomouckým biskupem. Biskupské svěcení mu bylo uděleno 6. června 1943 v bazilice Svaté Rodiny v Branicích.

Působení biskupa Nathana v jemu svěřené části olomoucké arcidiecéze pokračovalo v rámci možností povolovaných nacistickým režimem. Objížděl farnosti a neúnavně uděloval svátost biřmování, aby v situaci válečného běsnění posiloval především mladé věřící v postojích víry.

Za druhé světové války zabralo německé vojsko část nemocnice, aby tam zřídilo vojenský lazaret. Ten se v závěru války evakuoval do vnitrozemí a v ústavu zůstalo 1100 psychicky nemocných pacientů. Nastala kritická situace: ústav byl bombardován a ostřelován. Biskup Nathan vyjednal několikahodinové příměří a 500 zbývajících pacientů odvedl do bezpečí mimo frontovou linii. Po ukončení vojenských operací se biskup vrátil a začal organizovat odstraňování válečných škod. Celou svou bytostí se zaměřil na obnovu svého charitního díla.

V důsledku dalšího poválečného vývoje se však životní osudy biskupa Nathana velmi zkomplikovaly. Byl zbaven všech svých církevních funkcí a jím spravovaný generální vikariát byl podřízen jurisdikci apoštolského administrátora v Opoli.

V listopadu 1946 slavil biskup Nathan své 79. narozeniny. Tato oslava se mu stala osudnou. Jeho blízcí spolupracovníci ho přemluvili, aby si k slavnostní bohoslužbě vzal i biskupské insignie. Tehdy se mnozí z nových obyvatel Branic dozvěděli, že Nathan je biskupem. Tato skutečnost mnohé potěšila, na druhé straně ale vyvolala ostrou reakci polských státních úřadů. V polovině prosince 1946 přijel do Branic úředník politického oddělení vojvodství z Katovic a biskupu Nathanovi nařídil, aby se vystěhoval do Německa. Příkaz se nepodařilo zvrátit a biskup musel Branice opustit. Vzhledem k jeho hlučínským rodovým kořenům se jeho spolupracovníkům podařilo získat povolení k pobytu v blízké Opavě, kam byl bezprostředně dopraven. Nemocného, téměř osmdesátiletého biskupa přijaly 21. prosince 1946 řeholní sestry Kongregace dcer božské lásky ve svém klášteře Marianum. Tady 30. ledna 1947 zemřel a 4. února 1947 se konal na Městském hřbitově v Opavě jeho pohřeb. V listopadu 2014 byly ostatky biskupa Nathana převezeny do Brantic a slavnostně uloženy v bazilice Svaté Rodiny.

---

Publikace:

---

Odkazy:

Radio Proglas: Kdo to byl biskup Josef Martin Náthan? (vysíláno 2. května 2013)

=> Zpět na přehled knižních publikací