P. Stanislav Dubina
P. Stanislav Dubina se narodil 3. ledna 1906 v Kunkovicích jako nejmladší z osmi sourozenců. Rozhodl se pro kněžství, vystudoval bohosloví a 5. července 1929 byl vysvěcen na kněze. Jako farní vikář působil v Dobromilicích a v Kozlovicích (vždy dva roky), potom krátce v Místku, ve Fryčovicích a v Polešovicích. K 1. únoru 1936 se vrátil do Kozlovic, tentokrát jako duchovní správce ve funkci faráře.
Tam ho čekala fyzicky i časově náročná práce. V době jeho působení v letech 1936–1950 se počet křtů ve farnosti pohyboval kolem 76 za rok, svateb 38 za rok a pohřbů 44 za rok. K tomu sloužil pravidelné mše svaté nejen ve farním kostele sv. Michaela archanděla, ale také v kaplích ve Lhotce a na Myslíku. Vzhledem k množství škol a dětí ve farním obvodu dosahovalo náboženství, které vyučoval, až 50 hodin týdně.
S farníky putoval P. Stanislav každoročně k Panně Marii do Frýdku, do Příbora a na Svatý Hostýn. Vodil zbožná procesí ve farnosti, která vycházela z liturgického kalendáře i z místních tradic. Rozvíjení úcty k Panně Marii zde vyvrcholilo zřízením místního poutního místa, známého jako Myslíkovské Lurdy. Dvakrát uspořádal ve farnosti lidové misie, pravidelně organizoval duchovní obnovy, dvakrát do roka konal adorační dny a vysílal své farníky na exercicie.
Pečoval jak o náboženské spolky a různá bratrstva, tak o necírkevní spolky. Oživil Farní charitu a na faře zřídil ošetřovatelskou stanici první pomoci. Podporoval, ba přímo propagoval tiskový apoštolát. Všímal si problémů dělníků a zapojoval se do společenského a kulturního života svých obcí. Přitom se s péčí dobrého hospodáře staral o kostel, kaple a o další církevní sakrální i nesakrální objekty.
Na pastorální stránce jeho působení je možno pozorovat nejen užívání nových metod pastorační práce, jejichž škála byla v době první republiky široká a neustále se rozvíjela, ale především nadšenou kněžskou osobnost. Nacistická okupace sice omezila či přímo znemožnila některé formy pastoračního působení, ale P. Stanislav si cestu k potřebnému člověku nacházel stále znovu. Po válce se chvíli zdálo, že se mu podaří plnohodnotně obnovit náboženský život ve farnosti, ale nastupující komunistická totalita daleko tvrdším způsobem nejen znemožnila jeho pastorační práci, ale i fyzicky jej vystavila několikaleté těžké zkoušce komunistického vězení.
Záminkou k jeho zatčení ve středu 3. května 1950 se stalo posunutí provizorního dřevěného pomníčku z prázdného hrobu tří exhumovaných vojáků Rudé armády, zabitých při osvobozování obce. Již 12. září 1950 byl Státním soudem v Praze na Pankráci odsouzen ve zmanipulovaném politickém procesu k šesti letům žaláře, peněžitému trestu 50 000 Kčs, propadnutí všeho osobního jmění a ztrátě čestných práv občanských na deset let.
I když komunistický kriminál trvale poznamenal jeho zdraví, vnitřní struktura jeho kněžských postojů zůstala neporušena. Podmínky pro kněžskou službu v době vlády komunistů se dnešnímu člověku mohou jevit jako nepochopitelné – navenek zdání náboženské svobody, ve skutečnosti neustálý státní dohled a okamžité sankce v případě státem neschválené, a tudíž nekontrolované pastorační činnosti. P. Stanislav se musel naučit jako duchovní správce farnosti Želechovice nad Dřevnicí (1958–1965) a Vizovice (1965–1974) v této společenské realitě žít a pracovat, ale všem do jeho pastorační péče svěřeným lidem, ať už to byli katolíci, evangelíci, ateisté i komunisté, dával někdy i překvapivým způsobem pociťovat dotyk Boží starostlivosti, lásky a dobroty. To byl jeden z určujících prvků prožívání jeho kněžství.
Tento vzácný kněz zemřel 9. července 1986 v Charitním domově pro duchovní na Moravci. Pochován byl v úterý 15. července 1986 na hřbitově v Kozlovicích.
Publikace:
Vydala Římskokatolická farnost Kozlovice, 2016