Národní eucharistický kongres 2015 (4)

Katolické a unionistické sjezdy

Po rozpadu Rakouska-Uherska a vzniku Československé republiky byla situace katolické církve v novém státním útvaru mimořádně komplikovaná. Katolíci německé národnosti se po ztrátě vazeb na své centrum ve Vídni zaměřili na rozvoj vlastního katolického života a začali budovat své vlastní struktury. Němečtí katolíci v olomoucké arcidiecézi a československé části vratislavské diecéze si vytvořili svůj Národní svaz německých katolíků severní Moravy a Slezska. Jednou z nejviditelnějších aktivit tohoto svazu byly katolické dny či sjezdy (něm. Katholikentag) a to jak na úrovni krajinské – lokální, tak na zemské. Krajinské sjezdy se konaly ve větších německých moravských a slezských městech a na poutních místech, zemské sjezdy nejčastěji v Bruntále.

Katolíci české národnosti se po 28. říjnu 1918 dostali do složité situace přežívajících rakousko-uherských pohrobků. Ze strany tehdejších vládních činitelů podle hesla: „Skoncovali jsme s Vídní, skoncujeme s Římem!“ byla snaha církev co nejvíce dehonestovat a po stránce materiální likvidovat. K tomu přistupovala vnitřní krize českého katolického duchovenstva hlavně v Čechách, kde někteří kněží nejenže od církve odpadli, ale založili novou národní Československou (později husitskou) církev. V situaci ohrožení česká katolická veřejnost sáhla (mimo jiné) k osvědčenému prostředku projevení své identity a velikosti. Tím bylo svolání Československého katolického sjezdu na dny 28. – 31. srpna 1920 do Prahy. Zde českoslovenští katolíci pod vedením svých vůdců dali jasně najevo své katolické postoje. I když se krizi českého kněžstva nepodařilo zvrátit, sjezd deklaroval sílu katolického lidu. Závěrečného manifestačního průvodu se zúčastnilo na 20 000 osob.

Podobně i Jubilejní sjezd moravských (včetně slezských a hlučínských) katolíků v Brně 15. – 17. srpna 1924 chtěl nejen demonstrovat katolicitu přítomnou v novém státě a dát katolíkům do ruky patřičné argumenty pro obhajobu jejich náboženských postojů, ale také chtěl jako „jubilejní sjezd“ navázat na tradici českoslovanských sjezdů při příležitosti 30. výročí prvního sjezdu v roce 1894. Jak bylo napsáno v olomouckém Našinci č. 189/60 ze dne 19. srpna 1924): „…sjezd tento byl nutný, aby se před tváří mladé katolické generace vzpomenulo zakladatelů katolického hnutí, aby oživena byla tradice a kontinuita duchů a obnovil se řetěz rukou, které chopily se těžké práce osvobození československého lidu katolického – z jařma liberálně-socialistických stran. V tomto obnovení tradice a duševního spojení mladé generace se starou, v uvědomění si, že buditelské dílo katolické v československém národě po 30 letech nejen že je zde živoucí, nýbrž že kvete a je v plném rozmachu, že cesta před 30 lety nastoupená byla správná…“ Sjezd byl ukončen manifestačním průvodem ulicemi Brna. Účastnilo se ho 10 000 lidí. Při následující polní mši zaplnilo náměstí Zelný trh 20 000 účastníků.

Celostátní katolický sjezd

Přes snahu pokračovat v hnutí pravidelných katolických sjezdů se další konal až v roce 1935 ve dnech 27. – 30. června v Praze. Byl výjimečný v tom, že byl organizován jako sjezd katolíků všech národností Československa. Byla to jedna z největších, ne-li přímo největší, událostí života katolické církve v Československu mezi světovými válkami. Účastnilo se ho více než tři sta tisíc katolíků ze všech šesti národností žijících v tehdejším Československu. Papež Pius XI. na tento sjezd vyslal jako svého legáta pařížského arcibiskupa Jeana kardinála Verdiera. I když se dnes někdy se pro tento sjezd používá název „celostátní eucharistický kongres“, eucharistický kongres ve striktním slova smyslu to nebyl, a to ze dvou důvodů. Především to byla volba témat jednotlivých přednášek. Jejich výběr byl ponechán na uvážení a rozhodnutí jednotlivých národnostních skupin. Dalším důvodem byl charakter společných setkání všech účastníků sjezdu. První se konalo v sobotu večer 29. června na Václavském náměstí, při kterém před vystavenou Nejsvětější Svátostí oltářní jednotlivé národnosti obnovily svůj křestní slib. Druhé setkání se konalo v neděli dopoledne 30. června na strahovském stadionu. Zde pro všechny účastníky celebroval mši svatou papežský legát kardinál Verdier. Eucharistický průvod – v té době určující prvek eucharistického kongresu – se nekonal. Z těchto důvodů je toto po všech stránkách mimořádné setkání katolíků tehdejšího Československa řazeno do kategorie katolických sjezdů.

Unionistické sjezdy

Také unionistické hnutí zvolna obnovovalo své aktivity. V pořadí čtvrtý unionistický kongres byl olomouckým arcibiskupem Leopoldem Prečanem svolán na Velehrad až v roce 1924, tedy po třinácti letech. Poprvé (dříve tomu bránila vláda ve Vídni) zaslal tomuto kongresu pozdravný dopis papež (Pius XI.) a také se ho účastnil apoštolský nuncius z Prahy. Pátý kongres se konal v roce 1927, šestý v roce 1932 a sedmý v roce 1936.