Národní eucharistický kongres 2015 (3)

23. eucharistický kongres ve Vídni v roce 1912

Postupně se etablující eucharistické hnutí na Moravě bylo výrazně posíleno uvedením duchovních synů P. Petra Juliána Eymarda do Brna. Na počátku roku 1912 na základě rozhodnutí brněnského biskupa Pavla Huyna převzali kněží Kongregace Nejsvětější Svátosti, tzv. eucharistiáni, do své správy bývalý klášter františkánů s kostelem sv. Máří Magdalény. Příchozí řeholníci věrni odkazu svého zakladatele zahájili okamžitě – o Velikonocích 7. dubna téhož roku – v nově získaném kostele každodenní a celodenní výstav Nejsvětější Svátosti Oltářní. (Tento výstav – k duchovnímu požehnání všech příchozích – trvá nepřetržitě 104 let až do současnosti.)

Dalším impulsem pro rozvoj eucharistického hnutí mezi Slovany v českých zemích do roku 1914 byl 23. světový eucharistický kongres, poprvé organizovaný na území Rakouska-Uherska, a to přímo ve Vídni ve dnech 12. – 15. září 1912. Tématem kongresu bylo: Četné a rané svaté přijímání. Českých poutníků – „kongresistů“ – bylo více než 20 000, z olomoucké arcidiecéze přes 7000 účastníků. Jejich národnostní sekce byla druhou nejpočetnější po německé.

Čeští Slované měli ve Vídni vzhledem ke druhému největšímu počtu vyhrazeny tři chrámy. Byly to: kostel Panny Marie na Nábřeží známý pod názvem „Maria am Gestade“, kostel Nejsvětějšího Vykupitele na Rennwegu a kostel Nejsvětější Trojice s komplexem kláštera minoritů na Alserstrasse. První z uvedených byl významný především pro Moravany tím, že v něm kázal sv. Klement Maria Hofbauer (rodák z moravských Tasovic) a že je v tomto kostele také pochován. Druhý kostel, známý jako „böhmische Kirche“, tj. český kostel, byl v roce 1908 koupen Jednotou sv. Metoděje pro česky hovořící obyvatele Vídně, aby jim sloužil jako české duchovní centrum. Třetí – klášter minoritů – neměl přímou či historickou vazbu na českou komunitu, ale pro své kapacitně nejlepší zázemí sloužil v době kongresu jako kontaktní místo a zde také sídlila sjezdová kancelář české sekce.

Společný program začínal vždy ráno v 8,00 hodin slavnostní pontifikální bohoslužbou ve všech třech kostelích. Ty sloužili čeští a moravští biskupové. Ve čtvrtek a pátek od 10,00 do 11,30 a od 14,00 do 15,30 byly vždy dvě a dvě eucharistické přednášky. Z přednášejících – podle dobových zpráv – nejvíce zaujalo apoštolsky nadšené kázání ThDr. Antonína Cyrila Stojana na téma: Populárnost Ježíše Krista v Eucharistii. Večer ve 20,00 se konala na závěr dne slavnostní promluva, zpívané litanie a svátostné požehnání. V sobotu po ranních bohoslužbách se všechny národy sešly v 10 hodin v katedrále sv. Štěpána v centru Vídně ke „společné slavnostní schůzi“. Sobotní odpoledne bylo vyhrazeno svátosti smíření, večer ve 20,00 hodin byla ve všech kostelích adorační hodina.

V neděli se konal slavný eucharistický průvod. Zástupy věřících podle různých stavů, organizací, spolků, včetně císaře a jeho dvora se postupně shromažďovaly na Heldenplatz (Náměstí Hrdinů) v areálu Hofburgu. Nejsvětější Svátost byla vezena ve zlatém kočáře osmispřežím koní a vůz doprovázený čestnou stráží postupně projížděl mezi nepřehlednými zástupy. Pontifikální mši svatou před vystavenou Nejsvětější Svátosti sloužil pro více než 150 000 přítomných věřících papežský legát kardinál Vilém Marinus van Rossum. Po mši svaté následoval obřad deponace Nejsvětější svátosti a tím byla ukončena nejen slavnost eucharistického procesí, ale i celý kongres.

V závěrečné zprávě o průběhu kongresu bylo možno ze zapsané promluvy jednoho z přítomných vyčíst (volně přeloženo z němčiny): „…podobně jako před 229 lety, kdy na tomto místě 12. září roku 1683 ráno před vítěznou bitvou s Turky obléhajícími Vídeň přijímal polský král Jan III. Sobieski spolu s dalšími veliteli vojsk svaté přijímání z rukou papežského legáta „v roce 2003 blahořečeného“(pozn. překl.) Marka z Aviana a kdy toto svaté příjímání bylo začátkem budoucího vítězství, tak i tento eucharistický kongres a všechna v rámci kongresu uskutečněná svatá přijímání jsou začátkem proměny – Kristovy vlády v každém jednotlivci i v celé společnosti.“

V následujícím roce byl ve dnech ve dnech 23. – 27. dubna 1913 světový eucharistický kongres v La Vallettě na Maltě. Tohoto kongresu se z „Čechů“ zúčastnili pouze jednotlivci. O rok později se ve dnech 22. – 26. července 1914 konal 25. eucharistický kongres v Lurdech ve Francii. Tohoto se zúčastnilo cca 150 českých poutníků jako nejpočetnější skupina v delegaci z Rakouska-Uherska.

Posted in Život farnosti.