Národní eucharistický kongres 2015 (2)

Jak už bylo napsáno, eucharistické hnutí se začalo ve 2. polovině 19. století šířit z Francie do dalších evropských zemí včetně Rakouska-Uherska, tedy i do českých zemí.

Rakouská a později rakousko-uherská monarchie byla svět sám pro sebe. Byla sice světem multietnickým, ale především germánsko-slovanským. Francouzské prvky se prosazovaly zvolna a pomalu, spíše se z jazykových důvodů uplatňovaly vlivy německé, a to především fenomén katolických sjezdů. První sjezd katolíků (Katholikentag) v Německu se konal v Mohuči v roce 1848. První sjezd katolíků v Rakousku se konal až téměř po třiceti letech a to v roce 1877 ve Vídni. Přestože se těchto celorakouských sjezdů do roku 1914 konalo celkem sedm, nebyla účast katolíků slovanského etnika s výjimkou prvního sjezdu nijak výrazná, natož reprezentativní. Katolicitu církve jako nadnárodnostní prvek sjednocující různé národy Rakouska-Uherska se těmto sjezdům nepodařilo vtisknout.

V českých zemích se postupně začaly organizovat samostatné sjezdy dle národností, a to jak na zemské, diecézní či lokální, tzv. krajinské úrovni. Celonárodní české katolické sjezdy (podle tehdejší terminologie tzv. českoslovanské) probíhaly na území českých a moravských diecézí od roku 1894. První se konal v roce 1894 v Brně, druhý 1896 v Praze, třetí v roce 1903 v Brně, dále v roce 1908 v Praze, v roce 1909 v Hradci Králové, v roce 1911 v Olomouci a sedmý v roce1913 v Kolíně. Také německy hovořící katolíci v Čechách, na Moravě a v Rakouském Slezsku organizovali své sjezdy. Významnou postavou byl v tomto ohledu kněz, novinář a spisovatel, kaplan ve Varnsdorfu v severních Čechách P. Ambros Opitz.

Kromě hnutí katolických sjezdů se ale na Moravě rozvíjelo z vlastních nábožensko-historických zdrojů specifické sjezdové hnutí, které mělo své centrum na Velehradě. Miléniové cyrilometodějské oslavy na Velehradě (v roce 1863 příchod sv. Cyrila a Metoděje na Moravu, v roce 1869 smrt sv. Cyrila, v roce 1885 smrt sv. Metoděje) probudily nejen moravský (především slovanský) náboženský život, ale také náboženské hnutí usilující o náboženskou jednotu mezi Slovany, tzv. unionistické hnutí. Středem tohoto hnutí byl Velehrad, nástrojem spolek Apoštolát sv. Cyrila a Metoděje, který pod vedením pozdějšího olomouckého arcibiskupa Antonína Cyrila Stojana učinil Velehrad střediskem práce na duchovním sjednocení západních a východních Slovanů. Pro naplnění tohoto záměru organizoval mezinárodní, tzv. unionistické kongresy. První se konal v roce 1907 a do vypuknutí 1. světové války se podařilo zorganizovat unionistický kongres ještě v roce 1909 a 1911.

Jako třetí sjezdové hnutí se začíná na konci 19. století v česky hovořícím prostředí Čech, Moravy a Rakouského Slezska zabydlovat hnutí eucharistické. V diecézích byl kanonicky zřízen Spolek kněží klanějících se Nejsvětější Svátosti Oltářní a v každé diecézi jmenován ředitel spolku. V roce 1896 začíná vycházet česká mutace časopisu světového eucharistického hnutí pod názvem SS. Eucharistia. Orgán spolku kněží klanějících se Nejsvětější Svátosti. Byl vydáván v Kroměříži, zodpovědným redaktorem byl diecézní ředitel spolku kanovník P. Josef Droběna. Kněží – členové spolku se začínali v rámci svých diecézí popř. zemí scházet na eucharistických sjezdech.

První se konal na Velehradě pod předsednictvím brněnského biskupa ThDr. Františka Bauera v roce 1894.  Další následovaly v různých časových intervalech na různých, většinou nábožensky významných místech. Pro kněze moravské církevní provincie to byly nejčastěji Velehrad a Brno, ale také Olomouc či Kroměříž, mimořádně také Frýdek a Přívoz. Sjezd měl nejčastěji formu jedno- až dvoudenního setkání kněží – členů spolku, které bylo otevřené pro širokou katolickou veřejnost. Eucharistické promluvy, slavnostní mše svatá, eucharistický průvod a adorační hodina probíhaly za účasti široké veřejnosti v kostele či kolem kostela. Kněží – členové spolku se pak kromě toho sešli ještě samostatně na uzavřené konferenci, kde se probírala témata dotýkající se eucharistie.

Pro oživení historické paměti a tedy i kontinuity naší víry si připomeňme eucharistické sjezdy, které se v tomto období konaly na území naší diecéze. Byly celkem čtyři. V roce 1904 se uskutečnil jednodenní krajinský eucharistický sjezd v poutním kostele – dnes bazilice – Navštívení Panny Marie ve Frýdku za účasti 40 kněží. Díky iniciativě velkého eucharistického horlitele P. Josefa Žídka, faráře v Přívoze, se v přívozském farním kostele Nanebevzetí Panny Marie konal v roce 1908 jednodenní a v roce 1909 a 1910 dvoudenní eucharistický sjezd. Na těchto sjezdech se aktivně podílel olomoucký světící biskup ThDr. Karel Wisnar. Zvláště druhý ze sjezdů byl hojně navštíven nejen co do počtu kněží, kterých bylo cca 100, ale také co do počtu přítomných věřících. Na vlastní kněžské konferenci bylo na obou sjezdech diskutováno v té době dekretem Pia X. Sacra Tridentina synodus nově aktualizované téma častého svatého příjímání. Všechny čtyři sjezdy probíhaly tak, aby se jich mohli zúčastnit jak česky, tak německy hovořící věřící.

Posted in Život farnosti.