Národní eucharistický kongres 2015 (1)

Informace o chystaném Národním eucharistickém kongresu, který se uskuteční v říjnu 2015, k nám budou určitě přicházet z mnoha různých zdrojů. V sérii článků v následujících číslech našeho diecézního časopisu Okno bych rád zviditelnil v době nedávno minulé na Moravě existující eucharistické hnutí včetně eucharistických kongresů, uskutečněných na území naší diecéze. Než se ale dostaneme k naší situaci, je potřeba připomenout, jak se toto hnutí „věříme působení Ducha Svatého“ v církvi probudilo k životu. Tomu se bude věnovat následující úvodní text.

Novodobé eucharistické hnutí začalo ve druhé polovině 19. století. V té době museli katolíci de facto v celé Evropě čelit silným sekularizačním a liberálním protikatolickým tlakům. V jednotlivých zemích reagovali odlišně. Například v Německu byli relativně dobře společensky i odborně organizováni a jejich obranná činnost vyústila ve vznik katolické politické strany Centrum a dodnes existující fenomén katolických sjezdů.

Jinde jako například ve Francii reagovali katolíci spíše intuitivně a vraceli se k prohloubení základního postoje víry v Boha, konkrétně víry v Ježíše Krista přítomného v Eucharistii. Určující postavou této eucharistické obnovy víry byl sv. Petr Julián Eymard (1811 – 1868). Jako kněz a řeholník postavil do centra svého života Eucharistii a byl právem nazýván jejím apoštolem. Ve Francii šířil hnutí „čtyřicetihodinových eucharistických pobožností“. Toto hnutí se snažilo vytvořit organizované skupiny věřících, kteří se v určitém cyklu střídali v adoraci slavnostně vystavené Nejsvětější Svátosti. Cílem bylo vytvořit souvislou a nepřerušenou adoraci, jak v jednom kostele během stanovené doby, tak v rámci diecéze během celého roku prostřednictvím adoračních dnů v jednotlivých farnostech. Tak se měla uskutečnit „adoratio quotidiana et perpetua Sanctissimi Eucharistiae Sacramenti“, tj. každodenní a ustavičná adorace Nejsvětější Svátosti. K tomuto účelu založil Eymard v roce 1856 Kongregaci Nejsvětější Svátosti lidově nazývanou Eucharistiáni, později založil i ženskou větev, pro diecézní kněze kněžské bratrstvo a pro laiky sdružení eucharistické adorace.

Dalším impulsem bylo setkání šedesáti katolických poslanců francouzského parlamentu v roce 1873 v Paray-le-Monial. Na tomto poutním místě před vystavenou Nejsvětější Svátostí zasvětili sebe i celou Francii Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Tato událost zapůsobila na Emilii Tamisiérovou (1834 – 1910) tak, že se stala propagátorkou úcty k Eucharistii v touze ji nabídnout a úctu k ní prosadit do všech vrstev společnosti. Díky její iniciativě byla v roce 1874 zorganizována první eucharistická pouť do Avignonu. Byl to vlastně první místní eucharistický kongres. O dva roky později byl v Avignonu uspořádán další kongres, tentokrát měl již celonárodní charakter. V roce 1881 se s požehnáním papeže Lva XIII. ve Francii v Lille konal první mezinárodní eucharistický kongres. Ten sestával především z eucharistických modliteb a pobožností, byl doplněn promluvami, přednáškami a katechezemi na eucharistická témata. Jeho vrcholem byl triumfální eucharistický průvod. Od onoho roku se iniciativa kongresů s různými pastoračně eucharistickými akcenty šířila na místní, diecézní, národní i mezinárodní úrovni. V polovině 20. století se středem a zároveň i vrcholem těchto setkání stalo společné slavení mše svaté. Zatím poslední – 50. mezinárodní kongres – se konal v roce 2012 v Dublinu.

Tři prvky nově objevené eucharistické zbožnosti – adoratio perpetua, sdružení mužů a žen zasvěcených adoraci Eucharistie a eucharistický kongres – se postupně rozšířily do celé Evropy a staly se součástí života církve i v českých zemích.